Doprava s GLS za 1/2

UV záření

  • Sluneční záření je nezbytné pro život, neboť příznivě ovlivňuje řadu životních funkcí. Ze Slunce na Zemi dopadá řada druhů záření, která pomáhají, ale při delším působení mohou velmi uškodit.
  • Ultrafialové (zkratka UV) záření je elektromagnetické záření s vlnovou délkou kratší než má viditelné světlo, ale delší než má rentgenové záření. Pro člověka je neviditelné, jeho přirozeným zdrojem je právě Slunce. Hloubka průniku UV záření kůží roste se zkracující se vlnovou délkou. UV záření se dělí na blízké ultrafialové záření (400 – 200 nm) a daleké ultrafialové záření (200 – 10 nm). 
  • Pokud by veškeré sluneční UV záření pronikalo až na zemský povrch, mělo by to pro život na Zemi fatální důsledky. UV záření je pohlcováno při průchodu plynnými obaly Země, z nichž se na záchytu nejvíce podílí stratosféra díky vysokému obsahu ozónu.
  • Z hlediska biologických účinků UV záření rozdělujeme na spektrální oblasti (typy) UVA, UVB a UVC. Označení „vakuum UV" záření (VUV) značí, že tento typ záření je při dopadu na zemský povrch pohlcován vzduchem. Označení „hluboké UV" záření (DUV) je používáno ve fotolitografii a technologiích používající princip laseru.

UVA (315 – 400 nm) tvoří 99 % slunečního UV záření, které dopadá na zemský povrch; proniká hluboko a nezpůsobuje opálení. UVA může vyvolat vznik reaktivních kyslíkových forem, které mohou s DNA dále reagovat a poškozovat ji.
UVB (280 – 315 nm) je z velké většiny pohlcováno ozónem ve stratosféře – ozónovou vrstvou. Zhoubné účinky působení UV záření jsou způsobeny hlavně složkou UVB.
UVC (pod 280 nm) má nejvyšší energii z UV záření a je tedy to nejnebezpečnější. Záření UVC je prokazatelně zhoubné (karcinogenní) pro živé organismy.

Zpět na slovník